RECENZE: Deník Anne Frankové

9. srpna 2017 v 10:00 | Diki |  DOČTENO - recenze
Zdravím všechny milovníky knih!
Ti, kteří mě sledují na instagramu už ví, že jsem byla na dovolené a proto nevyšla žádná recenze. Takže pokud o mně chcete vědět víc, tak mě nezapomeňte na instagramu sledovat!! Jestli všechno stihnu podle plánu, tak by v následujících dnech vyšla recenze na Petra a Lucii od Romaina Rollana a na Tři kamarády od Ericha Maria Remarqua. Takže vám tu "pauzu" snad vynahradím. Dneska se podíváme na mou srdeční záležitost - Deník Anne Frankové. Čánek o Deníku Anne Frankové jsem už sice psala, ale i tak bych ráda tuto knihu zařadila mezi recenze na četbu k maturitě. Každopádně se v tomto článku zaměřím jenom na knihu a myslím si, že tato recenze bude mnohem podrobnější. Ráda bych vám v ní sdělila své aktuální pocity, myšlenky a dojmy.


Deník Anne Frankové


autorka: Anne Franková
Anne Franková se narodila 12. června roku 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. Velkou část dětství strávila v Německu, ale po té, co byla zvolena Hitlerova nacistická strana, tak se z obav rodina přestěhovala do Amsterodamu. Bohužel je Druhá světová válka, nacismus a omezení pro Židy dostihly i tam a tak se rozhlodli ukrýt. K úkrytu jim sloužil zadní trakt firmy Opeka, kde pracoval Annin otec. Ke třináctým narozeninám Anne dostala od otce vysněný deník, do kterého si zapisovala své pocity dojmy, ale také nás v něm seznámila se svou školou, rodinou, kamarády a například v něm zmiňuje omezení pro Židy. A právě tento deník si dnes můžeme přečíst i my.

Jak už jsem výše zmínila, tak Anne do svého deníku zachytila úplně všechno. Rozebírá zde úplně "obyčejná" témata jako jsou kamarádi, škola, rodina, ale také se zde zastavuje nad intimnějšími záležitostmi. Intimnějšími na tehdejší dobu. Po ukrytí se také zabývá životem v zadním domku, vypráví nám o každém z ukrytých. Vyličuje nejednu hádku, různé rozpory, ale i průběh jednoho jejich obyčejného dne. Obdivuju všechny, kteří žili v tak těžké době, kteří si museli projít hrůzami války, koncentračních táborů...

Jak už jistě víte, tak jsem Annin deník četla už víckrát a vždycky mě to zasáhlo, ale tentokrát jinak. Snad je to tím, že jsem ho dřív četla jako poměrně malá a spousta věcí mi nedocházela. Když jsem se dostala ke konci, ke slovům: Tady končí Annin deník, tak to pro mě bylo...to se nedá popsat. Cítila jsem toho opravdu hodně, bylo to neskutečně emotivní. Tento příběh je opravdu neuvěřitelný. Je silný. Smutný. Nezapomenutelný. Myslím si, že každý by si měl tuto knihu povinně přečíst. Je to hrozné, co se za Druhé světové války dělo, nikdo z nás si to nedovede představit. A tento příběh je jen jeden z tisíců. Je to hrozné, když se nad tím zamyslíte. Jeden z tisíců, milionů.

Musím přiznat, že mě udivila vyspělost Anne. Na to, že jí bylo 13, 14, 15 let, tak měla velice dospělé názory, do deníku zachytila spoustu krásný myšlenek, zajímavé názory a i témata, nad kterými jsem se zastavila a zamyslela. Dále je obdivuhodný samotný styl napsání, Anne měla vážně spisovatelslý talent. Klobouk dolů, že něco takového napsala tak mladá slečna.

Přečtěte si to, tento deník je něco víc než zpoveď obyčejné čtrnáctileté holky. Anne nebyla obyčejná, respektive neměla obyčejný osud a to z ní dělá někoho neobyčejného, výjimečného. Anne za to přečtení stojí.



Přeji vám krásnou druhou polovinu prázdnin,
Vaše Diki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama